Být trenérem není jen o křiku z lavičky, rozestavení hráčů nebo sepsání soupisky. Je to řemeslo. A jako každé řemeslo – pokud se neobrušuje, zakrní.
V českém prostředí máme desítky, možná stovky nadšenců, kteří vedou děti, dorost nebo dospělé. Často z lásky k fotbalu. Ale jen část z nich skutečně pracuje na svém růstu. Proč? Protože ne vždy víme, jak na to. A přitom možností je dost.
Jak (se) vzdělávat jako fotbalový trenér v Česku? Cesta, která nikdy nekončí
Být trenérem není jen o křiku z lavičky, rozestavení hráčů nebo sepsání soupisky. Je to řemeslo. A jako každé řemeslo – pokud se neobrušuje, zakrní.
V českém prostředí máme desítky, možná stovky nadšenců, kteří vedou děti, dorost nebo dospělé. Často z lásky k fotbalu. Ale jen část z nich skutečně pracuje na svém růstu. Proč? Protože ne vždy víme, jak na to. A přitom možností je dost.
1. Trenérské licence FAČR – základní kámen
Cesta vzdělávání u nás oficiálně začíná licencemi FAČR:
- Licence C – vhodná pro začátečníky, mládežnické trenéry
- Licence B – už vyžaduje hlubší pochopení hry i praxe
- Licence A – pro trenéry vyšších soutěží a talentovaných hráčů
- UEFA Pro licence – nejvyšší meta, nutná pro vedení profesionálních týmů
Tyto licence jsou důležité, ale často nestačí samy o sobě. Skutečné vzdělávání začíná mezi kurzy.
2. Online vzdělávání – svět inspirace pár kliků daleko
Doba YouTube, podcastů a platforem jako CoachTube, TacticPad, nebo The Coaches’ Voice přináší revoluci. Dnes si můžeš pustit rozhovor s Pepem Guardiolou, sledovat rozbor pressingového systému Liverpoolu nebo prozkoumat detailní tréninkové jednotky nizozemských akademií.
Z českých zdrojů se vyplatí sledovat např. kanál FAČR nebo web trener-fotbalu.cz.
3. Sdílení zkušeností – největší škola je vedle tebe
Někdy stačí pozorovat jiné. Jak vedou trénink? Jak mluví s hráči? Jak řeší konfliktní situace?
Domluv se s trenérem z jiného klubu, zajeď se podívat na trénink do ligové akademie nebo na školení profesionálních týmů. Neboj se ptát, nahlížet, zapisovat si. Všechno se počítá.
4. Praxe, reflexe, sebereflexe
Jedna věc je informace. Druhá věc je, jak ji použiješ. Každý trénink je příležitost zkusit něco nového – ale i přemýšlet, co šlo zlepšit.
Zapisuj si postřehy. Ptej se hráčů na zpětnou vazbu. Zkoušej nové metody a pak je vyhodnocuj. Sebereflexe je často to, co odlišuje dobré trenéry od průměrných.
5. Komunita trenérů – nejsi na to sám
Vytvoř si síť. Spoj se s trenéry z jiných klubů, účastni se seminářů, sdílej nápady, diskutuj. I obyčejná diskuze v kabině nebo na WhatsAppu může přinést nový pohled, který ti otevře oči.
Závěr? Vzdělávání je proces, ne certifikát
Být trenérem v Česku je často nevděčná, ale krásná role. Ať trénuješ přípravku, dorost nebo dospělé, jedno platí vždy: pokud se chceš posouvat, musíš se učit. Neustále. Pokorně. A s chutí.
Trenér, který se nevyvíjí, nebude rozvíjet ani své hráče.
