V českém fotbale se o mládeži mluví dlouhodobě – a často se stejnými otázkami: Proč nemáme dostatek kvalitních trenérů? Proč nevychováváme více hráčů, kteří by se prosadili v top zahraničních ligách? Přitom máme tradici, zázemí i talent. Tak kde je problém?
1. Trenéři jako klíčový faktor – a slabé místo
Základním stavebním kamenem každé fotbalové výchovy jsou trenéři. A tady začínáme narážet.
Mnoho mládežnických týmů stále vedou nadšenci bez systematického vzdělávání, metodického vedení nebo zkušeností. Často to nejsou špatní lidé – jen prostě nemají přístup k moderním trendům a metodice. Český fotbal sice nabízí trenérské licence, ale kvalita kurzů a následná práce s trenéry je diskutabilní. Chybí mentorství, sdílení zkušeností, pravidelné školení reflektující vývoj moderního fotbalu.
Navíc – upřímně – finanční ohodnocení mládežnických trenérů je často tak nízké, že odrazuje talentované mladé lidi od toho, aby se trénování věnovali naplno.
2. Systém, který nedává hráčům křídla
Druhým problémem je samotný výchovný systém. V mnoha klubech stále převládá důraz na výsledky místo na rozvoj jednotlivce. Talentovaný hráč, který udělá chybu, bývá stažen ze hřiště. Kreativita a odvaha jsou potlačeny ve prospěch „bezpečného výkonu“. Vítězství v žákovské lize má větší váhu než to, jestli hráč rozvíjí schopnosti, které z něj jednou udělají profesionála.
Nedostatek propojení mezi akademiemi a seniorským fotbalem navíc často znamená, že talentovaní hráči zůstávají „viset“ bez adekvátního přechodu do dospělého fotbalu.
3. Mentalita a tlak prostředí
České prostředí je často opatrné. Mladý hráč, který by se chtěl vydat do zahraničí, je mnohdy zrazován. „Počkej si“, „ještě nejsi připravený“, „nehraj si na hvězdu“. Tato mentalita – a tlak okolí – brzdí přirozenou ambici. V zahraničí je běžné, že 16letý hráč podepíše smlouvu v akademii top klubu. V Česku je to často vnímáno jako nezodpovědné.
4. Světlé výjimky nestačí
Ano, máme Patrika Schicka, Tomáše Součka nebo Adama Hložka. Ale těchto jmen je za poslední dekádu stále zoufale málo. Pro srovnání: podobně velké země jako Chorvatsko, Dánsko nebo Nizozemsko produkují každoročně hráče pro špičkové ligy. Rozdíl není v genech. Je v systému.
Co s tím?
- Investice do trenérů – nejen do jejich vzdělávání, ale i do jejich práce. Kvalitní trenér musí mít důstojné podmínky.
- Změna filozofie výchovy – méně tabulek a výsledků, více individuality a kreativity.
- Větší otevřenost směrem k zahraničí – podporovat hráče v odchodech, když nastane správný čas.
- Dlouhodobá strategie FAČR i klubů – mládež není vedlejší projekt. Je to budoucnost.
Fotbal je hra, ale mládežnická výchova je systémová práce. A pokud chceme, aby naši kluci nosili dresy top klubů, musíme začít právě u těch, kdo je vedou na prvním tréninku.
